Proměny města Poděbrady od středověku do počátku 20. století

Proměny Poděbrad od středověku do počátku 20. století. Poděbrady přirozeně postupem času měnily svůj vzhled. Nejprve ho utvářel zemědělsko – vesnický ráz, později vznik průmyslu a lázní. Podíl na proměnách města měly bohužel také četné požáry a povodně. Jádro středověkých Poděbrad, původní ves Poděbrady, se nacházelo ve východní části města v okolí kostela Povýšení svatého Kříže při původním vjezdu do poděbradského hradu na Kostelním předměstí. Na protilehlé západní straně hradu dal podnět ke vzniku městečka s pravidelným náměstím, kde je centrum Poděbrad dodnes, pravděpodobně až Jiří z Poděbrad.

Plány Krále Jiřího na ochranu města před útoky

Měšťanské domy na náměstí byly dřevěné, patrové, převážně s hospodářskými pozemky, případně zahradami, a zděnými sklepy. Nově založené město mělo být podle přání Jiřího z Poděbrad chráněno příkopem, hradbou a městskými branami. Tak bylo odděleno od dvou neopevněných předměstí, Kostelního na východní straně a Nymburského na západní straně. Nymburské předměstí bývalo větší – nacházelo se zde 19 dvorců, zatímco na Kostelním předměstí sotva 10. Pozdější vývoj ale směřoval opačně. Městské brány byly tři – Pražská, Nymburská a Hradecká neboli Kostelní. Pražská se nacházela před mostem přes Labe a zanikla v 17. století. Hradecká brána byla zbourána až roku 1837. Brány jsou zobrazeny na Merianově vedutě města z poloviny 17. století.

Městské hradby, jež dodnes připomíná dnešní název ulice Na Valech, již v 17. století však neexistovaly. Příkop u městského opevnění, který odděloval město od obou předměstí, se zachoval až do 1. poloviny 19. století. Po předchozí dlouhodobé stagnaci se začaly Poděbrady ve 2. polovině 18. století zvětšovat. Nejvíce se v tomto období rozrostlo Kostelní předměstí. Po celou 1. polovinu 19. století rostlo město jen zvolna a udržovalo si svůj zemědělsko - řemeslnický ráz. Modernizovala se však například dopravní síť.

1811 - stavba císařské silnice z Prahy do Poděbrad

Roku 1811 byla dostavěna hlavní císařská silnice z Prahy do Poděbrad, roku 1829 byla postavena hlavní císařská silnice poděbradsko - turnovská a roku 1836 přibyla hlavní císařská silnice kolínsko - žitavská neboli rumburská. V letech 1828 a 1829 byla vybudována inundační hráz a v letech 1831 - 1832 postaven kamenný inundační most, nepostradatelný kvůli častým povodním a zamokřené krajině u Labe. Roku 1842 byl nahrazen starý dřevěný most přes Labe novým řetězovým, který byl roku 1889 nahrazen železným. Koncem 30. let 19. století bylo město upraveno vydlážděním podloubí domů na náměstí, ale v 60. letech 19. století byla většina podloubí zrušena.

Co se dělo v Poděbradech v letech 1869 - 1873

Na náměstí byla dlažba už roku 1559. V letech 1869 - 1873 byly v Poděbradech a okolí budovány součásti severozápadní dráhy. Jedna z nich - trať mezi obcemi Velký Osek a Kostomlaty nad Labem až k Lysé nad Labem v té době patřila k nejfrekventovanějším v celé monarchii. Vzhledem k tomu, že Poděbrady měly výhodné podmínky pro zemědělství, nevznikaly zde manufaktury a továrny jako v jiných městech. Zemědělský charakter si město udrželo až do 60. let 19. století, kdy se zde pomalu začaly prosazovat první průmyslové podniky (cukrovar, lihovar, sklárna atd.). Nerozvinutost zdejšího průmyslu se však po vzniku lázní stala spíše předností.

Požáry a povodně v Poděbradech

Poděbrady v minulosti zasáhlo několik požárů. K jednomu z nich došlo v roce 1653, kdy během půl hodiny hořelo celé náměstí. Požár v roce 1681 pak zničil město zcela - jeho vnitřní část i obě předměstí. Od té doby byly nové domy stavěny z kamene nebo z cihel, podle nařízení opět patrové. Další velký požár vznikl roku 1800 a shořelo při něm sedmnáct domů ve vnitřním městě, většinou na náměstí. Ještě horší byl ničivý požár z roku 1832, kdy podobně jako v roce 1681 shořelo téměř celé město. Mnohem častějším problémem bylo však v Poděbradech rozvodňování Labe. Poděbrady leží převážně na pravém břehu Labe, přičemž náměstí i většina zástavby jsou poměrně vysoko položeny, takže k pravidelnému zavodňování docházelo zejména na levém, níže položeném a naštěstí podstatně méně obydleném břehu (téměř každoročně povodně sužovaly městskou část Zámostí a Polabec).

1845 bylo zatopeno Kostelní předměstí, Bělidla, Polabec

Povodně byly v této lokalitě, tvořené zejména loukami, pastvinami a mokřady, problémem odedávna, z historických pramenů se dozvídáme například to, že již za vlády Vladislava Jagellonského bylo měšťanům dovoleno, aby si ponechali ryby jako kompenzaci škod, způsobených povodněmi. Obyvatelé tedy byli na velkou vodu zvyklí, zaskočila je až velká povodeň v roce 1845, kdy bylo zatopeno Kostelní předměstí, zejména část Na Bělidlech a domky Na Hrázi, Malé Zboží a na druhé straně Labe za mostem okolní obce Polabec a Kluk. Obdobně velká povodeň, kdy voda dosáhla ještě o půl metru výše, zastihla Poděbrady i následující rok 1846, který se stal měřítkem pro zakládání vodních staveb. Tehdy byl zaplaven i kostelík Nanebevzetí panny Marie, silnice u Sanspareilu a Kostelní předměstí až do Průhonu.

Další velké povodně zasáhly město v letech 1891, 1903 a 1910

Další velké povodně zasáhly město například v letech 1891, 1903 a 1910. Z důvodu četných záplav byla v rámci modernizace města potřebná regulace Labe. Tento problém začal být řešen již na počátku 20. století zejména zásluhou profesora Jana Vladimíra Hráského, ale s vlastními pracemi, které byly rozvrženy do několika etap, se začalo až v roce 1913. Podle projektu architekta Antonína Engela byl postupně postaven jez, zdymadlo (v provozu od roku 1924) a hydroelektrárna (v provozu od roku 1919). I přes regulaci Labe však město povodně sužovat nepřestaly. V roce 1926 došlo k dosud druhé největší povodni, kdy voda dosáhla téměř čtyři metry nad normálem. K velkým povodním pak došlo ještě například v letech 1938 a 1946 a také na počátku 21. století zůstává tento problém stále aktuální.