Jak vznikly a rozkvétaly poděbradské lázně?

V létě roku 1905 byl pruským proutkařem Karlem Bülowem z Bothkampu, kterého do Poděbrad pozval kníže Filip Arnošt z Hohenlohe – Schillingsfürstu, objeven pramen minerální vody na zámeckém nádvoří. Tímto činem a následujícím založením lázní se stal kníže Hohenlohe iniciátorem výrazného rozvoje města v první polovině 20. století.

Malé lázně jako základ poděbradského lázeňství

Malé lázně, které daly základ poděbradskému lázeňství, byly do provozu uvedeny v roce 1908. První sezóna přinesla nečekaný úspěch a stávající kapacita „Knížecích lázní“ brzy nestačila. Kníže však neměl zájem do lázní investovat. V červnu 1910 proto představenstvo města za výhodných podmínek podnik koupilo a dále rozšířilo. Slibné počátky vedly město k velkorysému podnikání. Nezbytným krokem byla revize regulačního plánu vytvořeného ještě před objevením léčivých pramenů.

Stavba zimní kolonády v roce 1910 a nové vrty pramenů

Od roku 1910 byl podle plánů architekta Františka Jandy budován na místě komplexu bývalých panských zahrad lázeňský střed – hned v roce 1910 byla postavena zimní kolonáda a navrtány další tři prameny, roku 1911 se stavěla druhá otevřená kolonáda s restaurací, hudebním pavilonem a cukrárnou a na podzim tohoto roku zahájilo město stavbu budovy s plnírnou, tzv. Zimní lázně. Také byly navrtány další prameny, stejně jako v pozdějších letech. V roce 1913 byla rozšířena plovárna na Labi a otevřena východní část parku.

Architekt Janda určil základní urbanistické principy rozvoje města

Poděbrady v této době ožily lázeňským ruchem a rychle měnily svou podobu. Architekt Janda určil základní urbanistické principy rozvoje Poděbrad. Za první světové války se sice lázně vyprázdnily, ale Poděbradka byla dodávána jako stolní voda vojákům na východní frontu. V roce 1919 byla založena akciová společnost Uhličité lázně a zřídla v Poděbradech, která lázně převzala z městských rukou a začala zdokonalovat lázeňské služby. Počet hostů se neustále zvyšoval a s nimi také příliv peněz do města.

Pražský kardiolog Václav Libenský

Mezníkem v historii poděbradského lázeňství se stal rok 1926. Lázeňská společnost koupila hotel U krále Jiřího a proměnila ho v „První vyšetřovací a léčebný ústav“. První vědecký lázeňský ústav v tehdejší republice vděčil za svůj vznik a věhlas známému pražskému kardiologovi, prof. dr. Václavu Libenskému. Jeho zásluhou se Poděbrady začaly specializovat na léčbu srdce a oběhového ústrojí.

Propojení historického jádra s lázeňským středem

Roku 1924 zadala lázeňská společnost architektu Jandovi vypracovat upravovací plán na rozšíření lázeňského středu směrem k železniční trati a jeho účelného spojení s výstavbou vnějšího města, při kterém měly být použity zásady platné pro lázeňské město. Podařilo se mu propojit historické jádro Poděbrad s lázeňským středem, železniční tratí i okolní přírodou. Od roku 1929 začal být zakládán lázeňský park, po obou stranách lemovaný souběžnými promenádami, který měl lázeňské hosty „vítat“ hned při vystoupení z nového nádraží (začalo se stavět také roku 1929). Podél parku byly postaveny reprezentativní lázeňské a činžovní domy, za kterými pokračovala vilová zástavba, v níž rychle rostly řady soukromých penzionů.

V této době byl založen také velký přírodní park východně od centra města kolem vodárenské věže, který splýval s loukami na pravém břehu Labe, za nimiž se nacházely Městské lesy. Oba parky měl spojovat Městský sad nedaleko Riegrova náměstí, rozkládající se na místě někdejšího hřbitova. Roku 1938 prosperita lázní vrcholila. Bylo zakoupeno Baštovo zahradnictví pro realizaci konečné úpravy parku před nádražím a postavena Libenského kolonáda. Po převzetí správy lázní Němci však nastal jejich útlum a s ním i útlum celého města. I přesto se však obec snažila, aby Poděbrady neztratily na svém významu. V roce 1940 se konala výstava „Poděbrady včera, dnes a zítra“, která poukázala na dosavadní velkorysý stavební rozvoj města.

Řešení ubytovacích míst pro lázeňské hosty v Poděbradech

Lázeňství vyžadovalo dostatek ubytovacích míst pro lázeňské hosty a kvalitní hygienické podmínky. Roku 1927 město přistoupilo k provedení hlubinné kanalizace a byl vybudován nový vodovod se zdravotně nezávadnou vodou. Ke spokojenosti lázeňských hostů byla roku 1932 rozšířena plovárna na Primátorských ostrovech o sluneční lázně, vybudována zařízení pro závody koní, v parku byly postaveny tenisové kurty a podobně. Tyto nákladné projekty se však staly příčinou velkého zadlužení města zvýšeného hospodářskou krizí a nezaměstnaností na přelomu 20. a 30. let 20. století. Správa města proto s využitím státních dotací na pomoc nezaměstnaným podnikla řadu nouzových prací, například stavbu nové pošty. Stavební ruch v Poděbradech ustal až v době Protektorátu, kdy se zastavily všechny velkorysé plány.